Zákonnost dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o posunutí splatnosti mzdy za práci přesčas

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v srpnu tohoto roku rozhodoval o tom, zda inspektorát práce správně potrestal zaměstnavatele, za to, že svým zaměstnancům vyplácel mzdu za práci přesčas později než spolu se mzdou za měsíc, ve kterém byla přesčasová práce vykonána.

Zaměstnavatel si se svými zaměstnanci ujednal, že mzda za práci přesčas bude vyplacena spolu se mzdou za měsíc, ve kterém zaměstnanci budou za takovou práci přesčas čerpat náhradní volno poskytované namísto 25% příplatku za práci přesčas. Bez takové dohody by totiž náhradní volno bylo z povahy věci neplacené. Za toto jednání byla zaměstnavateli uložena inspektorátem práce pokuta ve výši 50.000 Kč. Krajský soud pak toto rozhodnutí inspektorátu práce zrušil a rozhodnutí krajského soudu nyní potvrdil i NSS.

NSS v odůvodnění uvedl, že pravidlo stanovené v § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, které zní: „Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.“, má tzv. dispozitivní povahu, a strany se od něj tedy mohou odchýlit. Současně však zaměstnavatel nesmí jednat nepoctivě a proti zájmu svých zaměstnanců a neodsouvat výplatu mzdy za práci přesčas o nepřiměřeně dlouhou dobu. Dle názoru NSS byly v tomto případě výše uvedené požadavky ze strany zaměstnavatele splněny.

Pokud tedy zaměstnavatel na žádost zaměstnance neproplatí přesčasovou práci společně se mzdou za měsíc, v němž je přesčas odveden, nýbrž až se mzdou za měsíc, ve kterém zaměstnanec čerpá dohodnuté náhradní volno, je jeho postup v souladu s právními předpisy.

Věříme, že Vám tato novinka přinesla užitečné informace, a jsme připraveni Vám být nápomocni při řešení jakékoli Vaší situace, která s touto problematikou souvisí.

Váš tým LTA