Newsletter 12/2022

By NOVINKY

Daň z neočekávaných zisků

Barbora Kratochvílová

Prezident podepsal zákon, kterým se od roku 2023 zavádí daň z neočekávaných zisků.

Cílem daně je zdanění mimořádných zisků, které byly a budou ve vybraných odvětvích (energetické, petrolejářské či těžební firmy a banky) dosaženy na základě externích vlivů, tj. zejména díky rychlému růstu úrokových sazeb ČNB a dramatickému zvýšení cen energií a pohonných hmot. Příjmy z daně z neočekávaných zisků mají sloužit k pokrytí mimořádných nákladů, které bude mít stát v souvislosti se zastropováním cen energií.

Daň z neočekávaných zisků se bude platit v letech 2023 až 2025. Sazba daně bude činit 60 %. Základem daně z neočekávaných zisků bude rozdíl mezi srovnávaným (aktuálním) základem daně a průměrem upravených srovnávacích základů daně (tímto průměrem se v podstatě myslí aritmetický průměr základů daně za roky 2018–2021 zvýšený o 20 %).

Správcem daně bude Specializovaný finanční úřad, přičemž daň bude deklarována na zvláštním daňovém přiznání k dani z neočekávaných zisků. Na daň z neočekávaných zisků budou poplatníci hradit počínaje rokem 2023 zálohy. Tyto zálohy budou vycházet z výše fiktivně vypočtené daně z neočekávaných zisků za období skončené před 1. lednem 2023.

Poplatníkem daně z neočekávaných zisků bude poplatník daně z příjmů právnických osob, který má ve zdaňovacím období rozhodné příjmy pro daň z neočekávaných zisků alespoň 50 000 000 Kč, pokud:

  • je bankou a měl roční čisté úrokové výnosy ve výši alespoň 6 mld. Kč za první účetní období skončené od 1. ledna 2021, nebo
  • není bankou a dosáhl sám nebo za všechny členy konsolidované skupiny rozhodných příjmů (ročního úhrnu čistého obratu) pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 2 mld. Kč za první účetní období skončené od 1. ledna 2021.

Rozhodnými příjmy se přitom rozumí příjmy z činností uvedených v klasifikaci NACE pod kódy:

05.10 – Těžba a úprava černého uhlí,

06 – Těžba ropy a zemního plynu,

19.1- Výroba koksárenských produktů,

19.2 – Výroba rafinovaných ropných produktů,

35.1 – Výroba, přenos a rozvod elektřiny s výjimkou kombinované výroby elektřiny a tepla v poměru vyrobené elektřiny a dodávky užitečného tepla menším než 4,4,

35.2 – Výroba plynu; rozvod plynných paliv prostřednictvím sítí,

46.71.2 – Velkoobchod s kapalnými palivy a příbuznými výrobky,

46.71.3 – Velkoobchod s plynnými palivy a příbuznými výrobky,

49.50.1 – Potrubní doprava ropovodem,

49.50.2 – Potrubní doprava plynovodem a

64 – Finanční zprostředkování, kromě pojišťovnictví a penzijního financování s výjimkou činnosti uvedené v klasifikaci NACE pod kódem 64.11 – Centrální bankovnictví, jde-li o poplatníka, který je bankou.

 

Podpora zkrácených úvazků formou slevy na pojistném

Barbora Kratochvílová

  1. července 2022 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 216/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Cílem zákona je efektivní podpora zkrácených úvazků u specifických skupin zaměstnanců prostřednictvím snížení pojistného na sociální zabezpečení na straně zaměstnavatele o 5 %. Předpokládá se, že toto opatření bude přirozeně motivovat zaměstnavatele zkrácené úvazky více vytvářet a nabízet. Zákon nabývá účinnosti 1. února 2023.

Zaměstnavatel bude mít nově nárok na slevu na pojistném na sociální zabezpečení u zaměstnance, který:

a) je starší 55 let;

b) pečuje o dítě mladší 10 let, jehož je rodičem, nebo které má v péči nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu;

c) pečuje o osobu blízkou mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost);

d) se zároveň připravuje na budoucí povolání studiem;

e) v období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje, nastoupil jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci podle § 109 nebo 109a zákona o zaměstnanosti,

f) je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, nebo

g) je mladší 21 let.

Sleva na pojistném je limitována celou řadou podmínek. Hlavní podmínkou nároku na slevu na pojistném je, aby byla se zaměstnancem sjednána týdenní pracovní doba v rozmezí 8 až 30 hodin (tato podmínka se nevztahuje na zaměstnance mladší 21 let). Úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc nesmí být vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy a odpracovaná doba zaměstnance u téhož zaměstnavatele nesmí přesáhnout v kalendářním měsíci 138 hodin (pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce, počet hodin se poměrně upraví).

Sleva na pojistném náleží zaměstnavateli, jen pokud před uplatněním této slevy oznámil České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat tuto slevu. Jestliže má záměr za téhož zaměstnance uplatňovat slevu na pojistném více zaměstnavatelů, sleva na pojistném za tohoto zaměstnance náleží tomu zaměstnavateli, který oznámil České správě sociálního zabezpečení tento záměr jako první.

 

Nová oznamovací povinnost provozovatelů digitálních platforem (DAC7)

Lenka Pazderová

V listopadu 2022 podepsal prezident novelu zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní, která mj. implementuje do české legislativy směrnici Rady č. 2021/514/EU (tzv. DAC7). Novela se týká rozšíření okruhu informací, které podléhají automatické výměně informací mezi finančními správami států EU. Jejím cílem je narovnání tržních podmínek mezi prodejci a také usnadnění kontrol ve vztahu k daňovým povinnostem daňových rezidentů, kteří vykonávají své činnosti prostřednictvím digitálních platforem, a to zejména těch zřízených v zahraničí.

Od 1.1.2023 bude tedy oznamovací povinnost nově dopadat i na provozovatele platforem, tj. na právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které provozují software umožňující spojení prodejců s jiným uživatelem za účelem provádění zákonem vymezené oznamované činnosti za protiplnění. Oznamovací povinnost se bude týkat jak provozovatelů platforem, kteří jsou usazení v ČR, tak těch, kteří nejsou usazení v žádném ze států EU, avšak přeshraničně usnadňují oznamovanou činnost v České republice. Na fyzické osoby, které provozují digitální platformy, se oznamovací povinnost vztahovat nebude.

Oznamovanou činností ve smyslu tohoto zákona jsou následující okruhy aktivit:

  • poskytnutí nemovité věci (obytné nemovité věci, nemovité věci určené k podnikání, parkovací místa apod.);
  • poskytnutí dopravního prostředku;
  • osobní služba, tj. práce fyzické osoby založená na čase nebo úkolu, přičemž není podstatné, jestli je služba poskytována v on-line nebo fyzickém prostředí (činnosti opravářů, řemeslníků, úklid, taxislužba atd.);
  • prodej zboží na webových tržištích nebo e-shopech zprostředko­vávajících prodej zboží jiných prodejců.

Prodejcem se pro účely automatické výměny informací rozumí osoby (fyzické i právnické) nebo jednotky bez právní osobnosti, které jsou uživateli platformy a vykonávají nebo hodlají vykonávat oznamovanou činnost pro jiného uživatele platformy. Oznamovací povinnost se nebude vztahovat na

  • veřejnoprávní prodejce;
  • kotované prodejce;
  • poskytovatele ubytování ve velkém rozsahu (tj. prodejce, kteří za kalendářní rok díky platformě uskutečnili více než 2 000 oznamovaných činností ve vztahu k nabízené nemovité věci, např. hotely);
  • prodejce zboží v malém rozsahu (prodejce, kteří v kalendářním roce uskutečnili méně než 30 oznamovaných činností, pokud jde o prodej zboží, a zároveň celkový úhrn protiplnění nepřekročil částku 2 000 EUR).

 

Povinnosti provozovatelů platforem

Neusazení provozovatelé platforem, na které dopadá oznamovací povinnost v ČR a kteří nejsou již registrovaní v jiném členském státě EU, musejí k datu zahájení činnosti v ČR podat přihlášku k registraci. Čeští provozovatelé platforem mají pouze povinnost ohlásit se k oznamovací povinnosti, a to do 15 dnů ode dne, kdy se stanou oznamujícím provozovatelem platformy. Provozovatel platformy, který se stane českým oznamujícím provozovatelem platformy do 16.3.2023, musí podat ohlášení nejpozději do konce března 2023.

Provozovatelé platforem budou mít povinnost oznamovat příjmy, které jejich prostřednictvím realizují prodejci. Oznámení se bude podávat elektronicky vždy do 31. ledna následujícího kalendářního roku (poprvé tedy do 31.1.2024 za rok 2023). Za účelem správné identifikace a prověření prodejců budou muset zároveň dodržovat detailní postupy náležité péče, které jsou uvedeny v příloze č. 4 novelizovaného zákona č. 164/2013 Sb.

Veškerá podání (registrace, ohlášení a oznámení) bude možné provést elektronicky prostřednictvím portálu MOJE daně, kde by měla být vyčleněna samostatná autentizovaná zóna pro splnění povinností dle DAC7. Dále bude zřízena e-mailová adresa DAC7@fs.mfcr.cz, na kterou bude možné zasílat dotazy týkající se nově vzniklých povinností. Finanční správa by rovněž měla zveřejnit podrobnější informace pro provozovatele platforem.

 

Změny v paušální dani pro rok 2023

Lenka Pazderová

Hlavním cílem paušálního režimu zdanění je zjednodušení administrativy spojené s odvodem pojistného na sociální a zdravotní pojištění a s platbou daně z příjmů u osob samostatně výdělečně činných.

Zdanění příjmu fyzické osoby paušální daní je možné pouze při splnění následujících podmínek:

  • OSVČ není plátcem DPH;
  • OSVČ není společníkem v.o.s. nebo komplementářem k.s.;
  • OSVČ má pouze 1. příjmy z podnikání nepřevyšující zákonem danou hranici (viz následující tabulka), 2. příjmy, které nejsou předmětem daně, jsou od daně osvobozené nebo jsou zdaněné srážkovou daní, a 3. příjmy z kapitálového majetku, nájmu nebo ostatní příjmy nepřevyšující v úhrnu zákonem stanovený limit (15.000 Kč v roce 2022); a
  • OSVČ oznámí vstup do paušálního režimu do 10.1. daného kalendářního roku nebo nejpozději při (znovu)zahájení podnikání.

Vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce platí OSVČ paušální zálohu na daň, společně s úhradou zálohy na důchodové a zdravotní pojištění (pouze za měsíc zahájení činnosti je paušální záloha splatná až s platbou na následující měsíc). Pokud jsou i na konci kalendářního roku splněny podmínky pro paušální režim, považují se uhrazené paušální zálohy za konečnou daň a není třeba nic doplácet, a to ani na pojistném. Takový podnikatel za daný kalendářní rok nepodává daňové přiznání ani přehledy na sociální a zdravotní pojištění.

V případě, že OSVČ přestane v průběhu roku splňovat podmínky pro účast v paušálním režimu (např. se stane plátcem DPH nebo zaměstnancem), bude muset po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání i přehledy na sociální a zdravotní pojištění a doplatit daň a pojistné. V některých případech dojde zároveň k okamžitému ukončení paušálního režimu s nutností následně hradit „běžné“ zálohy na daň a pojistné.

Z paušálního režimu je možné dobrovolně vystoupit do 10. ledna následujícího roku.

S účinností od 1.1.2023 dochází k rozšíření okruhu OSVČ, které mohou vstoupit do paušálního režimu. S tím souvisí i rozdělení paušálního režimu do tří pásem v závislosti na výši příjmů dané OSVČ a typu její činnosti.

V následující tabulce uvádíme přehled základních informací o paušálním režimu, a to jak platných pro rok 2022, tak jejich plánovaných změn od roku 2023:

  Rok 2022 Rok 2023
Přihlášení do paušálního režimu již pouze k datu (znovu)zahájení činnosti do 10.1.2023 nebo k datu (znovu)zahájení činnosti
Max. výše příjmů z podnikání 1.000.000 Kč 2.000.000 Kč
Max. výše příjmů z kapit. majetku, z nájmu a ostatních příjmů celkem 15.000 Kč 50.000 Kč
Výše paušální zálohy / měs. 5.994 Kč 6.208 Kč / 16.000 Kč / 26.000 Kč
      – z toho záloha na daň 100 Kč 100 Kč / 4.963 Kč / 9.320 Kč

 

Od roku 2023 bude výše paušální zálohy záviset na typu vykonávané činnosti a podílu příjmů z jednotlivých činností. Kritériem pro rozlišení typů činností bude procento paušálních výdajů, které by si OSVČ mohla pro daný typ činnosti uplatnit. Mohou tedy nastat např. následující situace:

  • OSVČ s příjmy pouze z řemeslné živnosti nepřesahujícími 2 mil. Kč, která by měla nárok na paušální výdaje ve výši 80 %, bude platit paušální zálohu v 1. pásmu, tj. ve výši 6.208 Kč/měs.
  • Živnostník s nárokem na procentuální výdaje ve výši 60 % bude hradit paušální zálohy v 1. pásmu (6.208 Kč/měs.), pokud jeho příjmy nepřesáhnou 1,5 mil. Kč, a ve 2. pásmu (16.000 Kč/měs.), pokud dosáhne příjmů mezi 1,5 – 2 mil. Kč.
  • Osoba s příjmy z podnikání dle zvláštních předpisů (např. advokát), která má nárok na paušální výdaje ve výši 40 %, bude platit paušální zálohu v 1. pásmu (6.208 Kč/měs.), pouze pokud její příjmy nepřevýší 1 mil. Kč. Dosáhne-li příjmů ve výši 1 – 1,5 mil. Kč, bude hradit paušální zálohu v 2. pásmu (16.000 Kč/měs.), v případě příjmů mezi 1,5 – 2 mil. Kč ve 3. pásmu (26.000 Kč/měs.).

Se zvýšením hranice příjmu pro vstup do paušálního režimu souvisí i navrhovaná změna výše obratu vedoucí k povinné registraci k DPH. Ta by měla být zvýšena rovněž na částku 2.000.000 Kč za dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.

Posunutí hranice pro vstup do paušálního režimu umožní využití paušální daně většímu počtu podnikatelů. Zároveň však zavedením tří pásem dojde ke zkomplikování celého systému paušální daně.

 

Judikát NSS: Využití kamerových záznamů při zpochybnění knihy jízd

Petr Benda

Daňová správa neuznala nárok na odpočet DPH z nákupu automobilu z důvodu, že předmětný automobil nebyl používán v rámci ekonomické činnosti daňového subjektu. K tomuto závěru dospěl finanční úřad na základě nesouladu mezi daňovým subjektem poskytnutou knihou jízd a údaji o pohybu vozidla získanými od policie.

V rámci prověřování nároku na odpočet deklarovaného daňovým subjektem v jeho přiznání k DPH byla finančnímu úřadu poskytnuta kniha jízd. Spouštěčem pochybnosti finančního úřadu pak byla zřejmě „drobná nesrovnalost“ – období vedení knihy jízd začínalo o 8 dní dříve, než došlo k předání automobilu daňovému subjektu (podle předávacího protokolu). Následně si finanční úřad vyžádal od policie informace o pohybu motorového vozidla vybrané registrační značky za období uvedené v knize jízd, které pak srovnal s údaji v předložené knize jízd. Vzhledem k tomu, že informace od policie a kniha jízd nekorespondovaly (informace o tom, jak moc nekorespondovaly, není bohužel k dispozici), uzavřel finanční úřad, že daňový subjekt neprokázal použití vozidla v rámci své ekonomické činnosti (a tedy nemá nárok na odpočet DPH).

Daňový subjekt v řízení namítal, že finanční úřad nebyl oprávněn si záznamy od policie vyžádat a následně je použít jako důkaz zpochybňující jeho tvrzení (tj. jím předloženou knihu jízd). Tuto argumentaci však Nejvyšší správní soud ve svém nedávném rozsudku 9 Afs 147/2020 odmítl a shledal postup finančního úřadu v pořádku (mimo jiné i proto, že policie předanými záznamy disponovala již předtím, než ji finanční úřad k poskytnutí těchto záznamů vyzval, tj. nepořizovala je na základě výzvy finančního úřadu, a tedy primárně pro účely daňového řízení).

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnost daňového subjektu zamítl a rozhodnutí daňové správy potvrdil.

V této souvislosti nelze než doporučit řádné vedení knihy jízd. Povinnost vedení knihy jízd sice zákonem uložena není a použití vozidel pro ekonomickou činnost je možno doložit i jinak, z praktického hlediska se však bez knihy jízd dá obejít dost těžko. Při vedení knihy jízd je třeba dbát na to, aby kniha jízd působila věrohodně a byl průkazná (obvykle se doporučuje ke každé jízdě uvádět i údaje kde dotyčný pracovník se služebním autem byl, u koho a kdy, s kým jednal a o čem atp.; čím konkrétnější údaje, tím lépe).

Pro úplnost uvádíme, že v nedávné době došlo k rozšíření pravomoci finanční správy, která má nově online přístup do databáze shromažďující data z technických kontrol vozidel. Z ní může finanční správa získávat informace, kdy bylo kterékoliv vozidlo na technické prohlídce (STK) a jaký byl v té době stav tachometru.

Revoluce doručování v pracovním právu se zatím nekoná

Patrik Stonjek

Personalisté, a nejen oni se často potýkají s praktickou nemožností doručovat zaměstnancům nejvýznamnější dokumenty týkající se jejich pracovního poměru (zejména jeho vzniku, změn a skončení) a odměňování elektronickou formou, a to především e-mailem. Takový postup je totiž možný pouze tehdy, vysloví-li s tím zaměstnanec písemný souhlas a potvrdí-li následně přijetí příslušné písemnosti, která musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem, tímto typem podpisu (potvrzení přijetí písemnosti není nutné u doručování datovou schránkou). Téměř totéž se vyžaduje od zaměstnavatele, avšak s tím rozdílem, že jeho souhlas nemusí být písemný.

Kvůli striktně nastaveným podmínkám je zmíněný způsob doručování dokumentů, a to především zaměstnancům, využíván velmi zřídka. O to více bylo přivítáno rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z jara tohoto roku (ve věci 21 Cdo 2061/2021). Toto rozhodnutí potvrdilo platnost dohody o narovnání uzavřené elektronickou formou, jejíž obsahem byla i dohoda o rozvázání pracovního poměru dotčeného zaměstnance, aniž by s tímto způsobem doručování písemností vyslovil zaměstnanec nebo zaměstnavatel souhlas, a aniž by došlo k podepsání dohody o narovnání uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance nebo zaměstnavatele. Zaměstnavatel a zástupce zaměstnance si tak prostřednictvím e-mailu vyměnili „jen“ sken dohody o narovnání podepsané příslušnými osobami, což v tomto konkrétním případě bylo shledáno jako postačující.

Někteří začali zmíněné rozhodnutí ihned mylně vykládat tím způsobem, že došlo k významnému rozvolnění pravidel týkajících se doručování v pracovním právu. Tomu tak ale není. Předmětem daného soudního řízení totiž nebyla neplatnost (nebo jiná vada) rozvázání pracovního poměru, ale „toliko“ žaloba bývalého zaměstnance podaná na jeho bývalého zaměstnavatele, kterou se domáhal vyplacení sedminásobku jeho průměrného výdělku (toto právo byla dohodnuté ve zmíněné dohodě o narovnání). Tento fakt, tedy to, co bylo podstatou daného sporu, byl ale stěžejní. Nelze z něj totiž vyvozovat, že bezvadnou by byla shledána např. výpověď, jejíž sken by zaměstnavatel poslal zaměstnanci e-mailem, a to i tehdy, pokud by si zaměstnanec daný e-mail přečetl a potvrdil jeho přijetí. Naopak je velmi pravděpodobné, že výpověď zaslaná tímto způsobem by nevedla k zániku pracovního poměru zaměstnance, protože nedodržení pravidel doručování stanovených zákoníkem práce má fatální důsledky. Chybně doručená písemnost se totiž považuje na nedoručenou, tedy jako by neexistovala, ačkoliv se s ní její adresát – v tomto případě zaměstnanec – seznámil.

K nastíněnému případu lze doplnit, že dohoda o narovnání nespadá mezi dokumenty, jejichž doručování podléhá pravidlům zakotveným zákoníkem práce, a to ani tehdy, dojde-li k jejímu uzavření mezi zaměstnanec na zaměstnavatelem. Z toho důvodu ji dotčené soudy neposuzovaly z pohledu zákoníku práce, což bylo i příčinou toho, proč byla v diskutovaném případě shledána za bezvadnou.

Poselstvím tohoto krátkého příspěvku je doporučení zejména pro zaměstnavatele, aby žádné z dokumentů uvedených v úvodu tohoto textu nedoručovali zaměstnancům elektronickou formou, a to především e-mailem, protože rizika spojená s tímto typem doručování jsou velmi vysoká. Sice je tento typ komunikace v běžných obchodních vztazích velmi rozšířený, ale v pracovním právu je téměř nepoužitelný. Lze jen doufat, že se to v dohledné době změní, nicméně citované soudní rozhodnutí dosud k žádné změně nevedlo.