English
Deutsch
1. Novela zákona o DPH 2023
Milena Drábová
Dne 22. června 2022 byla poslancům doručena vládní novela zákona o DPH a zákona o daních z příjmů (sněmovní tisk č. 254), která by v oblasti DPH měla s účinností od 1. ledna 2023 mimo jiné zvýšit limit pro povinnou registraci k DPH na 2 000 000 Kč a přináší i změny týkající se podávání kontrolního hlášení.
Zvýšení limitu pro registraci k DPH na 2 000 000 Kč
Rozhodnutím Rady EU ze dne 24. května 2022 bylo České republice povoleno navýšit prahovou hodnotu pro povinnou registraci k DPH až do částky 85 000 EUR, a to již dva roky před použitelností novely směrnice o společném systému DPH č. 2006/112/ES, která by toto navýšení limitu měla přinést. Vládě tedy již nic nebránilo předložit návrh, ve kterém navrhuje zvýšení hranice pro povinnou registraci na 2 000 000 Kč.
Novela zároveň umožňuje plátcům, kteří mají sídlo v tuzemsku a nejsou skupinou, požádat již do 5 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto přechodného ustanovení o zrušení registrace, pokud jejich obrat za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících dni nabytí účinnosti tohoto přechodného ustanovení přesáhl částku 1 000 000 Kč, ale nepřesáhl částku 2 000 000 Kč. Toto přechodné ustanovení přitom dle návrhu novely nabude účinnosti již dnem následujícím po dni jeho vyhlášení. Pokud tedy bude například novela uveřejněna ve Sbírce zákonů 15. prosince 2022, pak plátce bude moci požádat o zrušení registrace do 20. prosince 2022, a to jestliže jeho obrat za období prosinec 2021 až listopad 2022 přesáhl částku 1 000 000 Kč, ale nepřesáhl částku 2 000 000 Kč. Nebude tak již k 1. lednu 2023 plátcem daně a bude moci mimo jiné využít režim paušální daně dle zákona o daních z příjmů.
Kontrolní hlášení
Vláda navrhla prodloužit pětidenní lhůtu pro reakci na výzvu ke změně, doplnění nebo potvrzení podaného kontrolního hlášení na 17 dnů v případě doručování do datové schránky. Tato lhůta by ale měla začít běžet již ode dne dodání výzvy a nikoli ode dne doručení.
Plátce by měl mít nově povinnost podat i tzv. „nulové kontrolní hlášení“ a to tím, že při podání kontrolního hlášení vybere z menu „Rychlá odpověď na výzvu“ volbu: „Nemám povinnost podat kontrolní hlášení (KH)“. Toto sdělení by tedy mělo fungovat stejným způsobem jako doposud v případě potvrzení původních údajů uvedených v kontrolním hlášení. Vláda si od této změny slibuje snížení množství výzev správce daně k podání kontrolního hlášení.
Redukovány na polovinu by měly být pokuty za nepodání kontrolního hlášení (s výjimkou pokuty ve výši 1 000 Kč), pokud je plátce fyzickou osobou se čtvrtletním zdaňovacím obdobím nebo společností s ručením omezeným, která má jen jednoho společníka – fyzickou osobu.
2. Mimořádné daňové odpisy v letech 2022 a 2023
Barbora Kratochvílová
Pro podporu investic po krizi vyvolané pandemií koronaviru a mimořádnou událostí, kterou je ruská agrese proti Ukrajině, se projednává novela zákona o daních z příjmů, která mimo jiné rozšiřuje okruh hmotného majetku, u kterého lze využít institut mimořádných daňových odpisů.
Mimořádné daňové odpisy bude nově možné aplikovat i na majetek zařazený v první nebo druhé odpisové skupině, který byl pořízen od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023. Způsob stanovení mimořádných odpisů bude stejný, jako je v současné době u tohoto hmotného majetku pořízeného v letech 2020 a 2021.
Mimořádné odpisy lze uplatnit pouze u prvního odpisovatele. Majetek zařazený v 1. odpisové skupině bude moci poplatník odepsat rovnoměrně bez přerušení za 12 měsíců. Majetek ve druhé odpisové skupině rovnoměrně po dobu 24 měsíců, přičemž po dobu prvních 12 měsíců lze uplatnit odpisy do výše 60% vstupní ceny, zbytek rovnoměrně po dobu zbývajících 12 měsíců.
3. Kompenzace ztrát dceřiné společnosti s ohledem na její omezený funkční a rizikový profil
Lenka Pól Brožková, Kateřina Poláková
Odbornou veřejností aktuálně rezonuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“): sp. značka NSS 7 Afs 398/2019 – 49 ze dne 27.04.2022 ve věci kompenzace ztrát tzv. smluvnímu výrobci.
Subjekt, který ve skupině vykonává výrobní činnost na základě instrukcí řídící osoby (např. mateřské společnosti), by měl nést i odpovídající míru rizik, a to pouze těch, nad kterými má kontrolu. Jsou-li smluvnímu výrobci přiřčeny dopady rizik, která mu z titulu funkčního profilu nepříslušní a nemá nad nimi kontrolu, náleží mu od řídící osoby příslušná kompenzace. Řádné stanovení funkčního profilu je tak alfou a omegou pro správné nastavení politiky vnitroskupinových cen. Tuto politiku pak nelze omezovat pouze na určení ceny jednice produkce (výrobku, služby), ale musí se vztahovat rovněž i na případné povinnosti kompenzovat ztráty těm členům skupiny, kteří z důvodu instrukcí řídící osoby utrpěli újmu.
Stanovení funkčního profilu společnosti a jeho prokázání na faktický stav tak stálo u zdroje rozporu mezi společností a správcem daně ve zde řešeném případě. Správce daně dospěl k závěru, že kontrolovaná společnost zaujímala postavení smluvního výrobce, a to jak ve vztahu k prodejům spojeným osobám, tak i ve vztahu k prodejům mimo skupinu. Tento závěr ostatně vyplýval i z dokumentace převodních cen, kterou společnost správci daně předložila při zahájení daňové kontroly.
Kontrolovaný subjekt v průběhu kontroly předložil správci daně aktualizovanou dokumentaci převodních cen, ve které byl jeho funkční profil popsán jako blížící se plnohodnotnému výrobci s širšími rozhodovacími a kontrolními pravomocemi, než je tomu u smluvního výrobce. Daňový subjekt však nedoložil žádné nové skutečnosti, které by uvedenou změnu interpretace jeho role ve skupině prokazovaly.
Důležitým sdělením řešené kauzy bylo rovněž posouzení všech prodejů realizovaných výrobcem – tj. jak do skupiny, tak i mimo skupinu – jako tzv. řízených transakcí. Výrobce nemohl v rámci svých kompetencí přiřčených mu skupinou ovlivnit ani cenu vstupů a výběr jejich dodavatelů, ani cenotvorbu vůči svým odběratelům, jak skupinovým, tak nezávislým. Správce daně tak v této kauze podrobil testu na soulad s principem tržního odstupu i dodávky nespojeným osobám. Vzhledem k tomu, že kontrolovaný výrobce dosahoval dlouhodobých ztrát, doměřil mu správce daně základ daně ve výši rozdílu mezi dosaženou ztrátou a spodní hranicí tržního rozpětí.
Jak Krajský soud v Ústí nad Labem, tak následně i NSS tomuto postupu správce daně přisvědčily.
NSS konstatuje, že ztrátovost společnosti vykonávající činnost smluvního výrobce postrádá ekonomické opodstatnění a neodpovídá principu tržního odstupu, pokud byla způsobena rozhodnutími řídící společnosti či realizací rizik, která tento výrobce nemohl ovlivnit. Za tuto „hypotetickou službu“ tak výrobci náleží kompenzace.
Uvedený rozsudek a v něm citovaný institut „hypotetické služby“ není ojedinělý. Rovněž i pokyn GFŘ D-34 , pracuje s pojmem „příkaz mateřské společnosti“. V obou případech se dochází k závěru, že jak obchodní vztah mezi spojenými podniky, tak i transakce s nespojeným podnikem bude podrobena požadavkům na naplnění principu tržního odstupu v případě, že její podmínky byly ovlivněny skupinou.
4. Potvrzení A1 na služebních cestách v zahraničí
Petr Benda
V poslední době nejsou dle naší zkušenosti ojedinělé případy, kdy je u zaměstnanců (českého zaměstnavatele) pobývajících na krátkodobé služební cestě v evropském zahraničí příslušnými zahraničními orgány kontrolováno tzv. potvrzení A1. Takovou služební cestou může být např. i účast na veletrhu či školení. Potvrzení A1, neboli potvrzení o příslušnosti k právním předpisům konkrétního státu EU (v našem případě ČR), vystavuje ČSSZ a prokazuje se jím skutečnost, že dotyčný zaměstnanec podléhá sociálnímu a zdravotnímu pojištění v ČR (a tedy by neměl podléhat sociálnímu a zdravotnímu pojištění ve státě, ve kterém je na služební cestě).
Ještě v nedávné minulosti byla celkem obvyklá praxe taková, že potvrzení A1 se nevyžadovalo u krátkodobých zahraničních pracovních pobytů (v řádu několika dnů). Zdá se však, že tato praxe se – alespoň v některých státech – mění a potvrzení A1 je po zaměstnancích často vyžadováno již při jejich příjezdu do dané země (zejm. na letištích). Nutno dodat, že dle platné evropské legislativy upravující pravidla pro koordinaci sociálního pojištění mají členské státy EU skutečně právo potvrzení A1 vyžadovat bez ohledu na dobu trvání pracovní činnosti.
I když získat potvrzení A1 od ČSSZ není obvykle problematické (za předpokladu splnění podmínek), je žádost potřeba podložit předepsanými přílohami a je třeba počítat i s tím, že vystavení potvrzení A1 běžně trvá i 30 dnů od podání žádosti.
5. Informace k novele zákona o silniční dani
Miroslav Pešek
Poté, co na základě generálního pardonu ministra financí došlo ke zrušení povinnosti platit v roce 2022 zálohy na silniční daň, byla vyhlášena zásadní novela celého zákona.
Zákonem č. 142/2022 Sb., který novelizoval kromě jiného zákon č. 16/1993 Sb., o silniční dani, byly provedeny změny ve zdaňování vozidel. Tento zákon nabývá účinnosti od 1. 7. 2022, přičemž podle přechodných ustanovení se použije za celé zdaňovací období roku 2022.
Zásadní změny s účinností od 1. 1. 2022
Předmětem daně budou pouze nákladní vozidla (kategorie N2, N3) nad 3,5 tuny a jejich přípojná vozidla (kategorie O3, O4). Výše daně pro zdanitelná vozidla bude stanovena až pro vymezená nákladní vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více. V praxi to znamená, že silniční daň se bude platit až za vybraná vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více.
Platí, že poplatník bude povinen podat řádné daňové přiznání, pouze pokud se v něm uvádí alespoň jedno zdanitelné vozidlo, tj. vozidlo:
– za které je dílčí daň (tj. daň za vozidlo) vyšší než 0 Kč,
– za které se uplatňuje sleva na dani nebo
– které je osvobozeno, pokud by jinak dílčí daň za něj byla vyšší než 0 Kč.
Počínaje 1. 1. 2025 bude povinnost podávat daňové přiznání pouze elektronicky. Novela dále ruší povinnost registrace k dani silniční.
Kategorie vozidla a další parametry rozhodné pro daň se zjišťují primárně z technického průkazu, a to k prvnímu dni zdaňovacího období nebo ke dni první registrace tohoto zdanitelného vozidla v registru silničních vozidel v České republice, pokud k první registraci došlo v průběhu zdaňovacího období.
6. Nejnovější judikatura v oblasti DPH
Milena Drábová
Jak Soudní dvůr Evropské unie, tak i Nejvyšší správní soud přinesl zajímavé rozsudky, se kterými bychom Vás rádi seznámili.
Renovace a opravy v obytných domech
Množství výkladových aplikačních nejasností přinesl květnový judikát Soudního dvora Evropské unie C-218/21 DSR – Montagem Manutenção de Ascensores e Escadas Rolantes SA, který se zabýval sazbou daně u oprav, renovace a údržby výtahů v obytných budovách. V tomto rozsudku soud došel k následujícím závěrům:
Snížená sazba DPH se neuplatní na materiály, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby. Pokud jde o výrazy „renovace“ a „oprava“, je třeba uvést, že tyto výrazy odkazují na modernizaci a obnovu poškozeného předmětu. Takové služby se přitom vyznačují zejména svou příležitostnou povahou, takže pouhé služby údržby, poskytované pravidelně a soustavně, nelze považovat za služby spadající do snížené sazby daně.
Služby renovace a opravy se musí vztahovat na nemovitosti využívané pro účely soukromého bydlení, zatímco na služby týkající se nemovitostí využívaných pro komerční účely se toto ustanovení nevztahuje.
Možnost uplatnit sníženou sazbu DPH, představuje odchylku od zásady použití základní sazby, a musí být tedy vykládáno striktně. Vzhledem k tomu, že služby renovace a opravy poskytované v budovách užívaných k jiným účelům než k bydlení, mají podléhat základní sazbě DPH, je třeba provést poměrné rozdělení v případě služeb renovace a opravy týkajících se sdílených zařízení budov určených ke smíšenému využití, které zahrnují jednotky určené k soukromému bydlení a jednotky určené k jiným účelům, jako jsou komerční účely.
S ohledem na specifickou úpravu danou § 48 zákona o DPH je nyní předmětem dohadů odborné veřejnosti, do jaké míry se tyto závěry Soudního dvora uplatní i u tuzemské úpravy.
Organizace propagační akce jako cestovní služba
Nejvyšší správní soud ve svém březnovém rozsudku (10 Afs 179/2020-56) neuznal nárok na vrácení DPH společnosti, která v tuzemsku zajistila pro své zákazníky propagační akci zahrnující kromě samotné propagační části i dopravu, ubytování, stravování a zábavný program s tím, že se jedná o cestovní službu, u níž nárok na odpočet (respektive v daném případě vrácení daně) nevzniká.