English
Deutsch
Interpretace Národní účetní rady k zálohám v cizí měně
Barbora Kratochvílová
Národní účetní rada na svém zasedání dne 31. ledna 2022 schválila text nové interpretace s názvem I-47 Přijaté zálohy v cizí měně, která volně navazuje na interpretaci I-43 poskytnuté zálohy v cizí měně. Cílem obou interpretací je účetní řešení vykazování záloh v cizí měně v účetní závěrce, především pak, zda má docházet k jejich kurzovému přepočtu.
Zálohy jsou v praxi běžně považovány za cizoměnové pohledávky/závazky, které kurzovému přepočtu podléhají. K okamžiku dodání plnění pak dochází k zúčtování zálohy, při kterém je znovu proveden kurzový přepočet. Tento postup dle Národní účetní rady nereflektuje věrné zobrazení kurzového rizika, neboť například s poskytnutou zálohou již není spojeno kurzové riziko z toho důvodu, že platba již proběhla.
Pouze pro úplnost uvádíme, že interpretace Národní účetní rady nejsou právně závazné, nicméně vyjadřují její odborný názor a jsou publikovány s cílem jednotného a vhodného používání účetních předpisů. V následujícím textu uvádíme v bodech závěry vyplývající z těchto interpretací.
Pokud je u prodávajícího pravděpodobné, že se transakce, která souvisí s přijetím zálohy, realizuje:
- přijatá záloha nepředstavuje závazek, který je předmětem kurzového přepočtu;
- účetní jednotka vykazuje zůstatek přijaté zálohy v hodnotě stanovené kurzovým přepočtem k datu poskytnutí peněžních prostředků;
- přijatá záloha je v rozvaze vykazována v rámci časového rozlišení výnosů jako Výnosy příštích období;
- část prodejní ceny, která nebyla uhrazena přijetím zálohy, představuje další samostatnou část celkové prodejní ceny, o níž účetní jednotka účtuje v době realizace prodejní transakce, přičemž nedochází souběžně k přepočtu částky přijaté zálohy.
Pokud je u prodávajícího pravděpodobné, že transakce, která souvisí s přijetím zálohy, nebude realizována (např. z důvodu soudního sporu apod.):
- představuje přijatá záloha závazek v cizí měně, který je předmětem kurzového přepočtu;
- účetní jednotka vykazuje zůstatek přijaté zálohy kurzovým přepočtem k rozvahovému dni, přičemž tento kurzový rozdíl je zahrnut do finančního výsledku hospodaření;
- přijatá záloha se vykazuje v rámci závazků.
Ve stejném duchu se pak zachycují poskytnuté zálohy na straně kupujícího. Pakliže se očekává realizace zakázky, na kterou byla poskytnuta záloha:
- nepředstavuje poskytnutá záloha majetek, který by byl předmětem kurzových přepočtů;
- zůstatek poskytnuté zálohy se vykazuje v hodnotě stanovené kurzovým přepočtem k datu poskytnutí peněžních prostředků;
- poskytnutá záloha je vykazována v rámci dlouhodobého majetku/zásob či nákladů příštích období (jde-li o pořízení služby);
- výše celkových nákladů na transakci, která nebyla pokryta zálohou, představuje samostatnou část pořizovací ceny, o níž účetní jednotka účtuje v okamžiku dodání majetku či služby, přičemž nedochází současně k přepočtu poskytnuté zálohy.
V případě, kdy se neočekává realizace zakázky, představuje poskytnutá záloha na straně kupujícího majetek, který je předmětem přepočtu. Vykazuje se v rozvaze v rámci pohledávek, a sice kurzovým přepočtem k rozvahovému dni.
S názorem Národní účetní rady se ztotožňuje i zcela nové rozhodnutí NSS 4 Afs 170/2021–35 ze dne 14. 2. 2022 o přepočtech kurzových rozdílů u záloh, které potvrzuje, že v rámci účetní závěrky se přepočítávají jen ty položky, kde je předpoklad budoucího peněžního toku. Pokud podmínka není splněna, kurzový přepočet se neprovádí.
Daňová uznatelnost nákladů na reklamu
Lenka Pazderová
V rámci daňových kontrol se finanční úřady stále častěji zaměřují na kontrolu nákladů na reklamní služby a prokázání přijetí těchto i jiných služeb. Tento trend potvrzují i zveřejněné rozsudky Nejvyššího správního soudu, přičemž jen za poslední rok se reklamních služeb týkalo nejméně devět z nich.
Část z výše zmíněných rozsudků NSS řeší otázku přiměřenosti fakturované ceny za poskytnuté reklamní služby. Zejména v situacích, kdy dochází k řetězení subdodavatelů a postupnému navyšování ceny, soud dochází velmi často k závěrům potvrzujícím zjištění finanční správy, že cena obvyklá je násobně nižší než fakturovaná částka. Vychází přitom např. z ceníků přímých poskytovatelů či zprostředkovatelů reklamního prostoru v médiích, z výrobní ceny reklamních spotů apod. O část fakturovaných nákladů převyšující takto zjištěnou cenu obvyklou je následně zvýšen základ daně příjemce služby a doměřena příslušná daň z příjmů.
Druhou skupinu rozsudků tvoří kauzy zabývající se zpochybněním samotného poskytnutí dané reklamní služby. Soud mj. dlouhodobě judikuje, že za daňově účinný výdaj podle § 24 zákona o daních z příjmů lze považovat pouze ten, který splňuje následující čtyři podmínky: (1) výdaj byl skutečně vynaložen, (2) výdaj byl vynaložen v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů, (3) výdaj byl vynaložen v daném zdaňovacím období a (4) zákon stanoví, že se jedná o daňově účinný výdaj.[1]
Při posuzování věci se zkoumá např. přiměřenost nákladů za reklamu v porovnání s příjmy společnosti a její momentální finanční situací i investiční strategií. Jako velmi problematické se dále jeví obhájení nákladů na služby poskytované na základě obecných smluv – např. strohých smluv o pronájmu reklamních ploch bez jakékoliv bližší specifikace reklamní plochy včetně místa a velikosti reklamy nebo smluv na vysílání periodicky se opakujících reklamních spotů bez určení místa k promítání reklamy, velikosti reklamní plochy či způsobu určení, kdy a kolik minut bude světelná reklama promítána.
Soud rovněž opakovaně konstatuje, že výdaje nemusí být automaticky uznány jen proto, že zboží či služby byly „někým“ pořízeny či „někým“ poskytnuty. Naopak, daňový subjekt by měl prokázat, že se určité plnění uskutečnilo právě tak, jak tvrdí v daňovém dokladu, a to např. včetně osoby dodavatele. Dodavatel samozřejmě může přenechat faktické poskytnutí plnění subdodavateli; v takovém případě však musí být jednoznačně prokázán vztah mezi daňovým subjektem a dodavatelem plnění, který je deklarován na předložených dokladech, a dále musí být prokázáno, že plnění deklarovaného dodavatele pro daňový subjekt spočívalo přinejmenším v tom, že zajistil, aby plnění poskytl subdodavatel (tj. musí být prokázán vztah mezi deklarovaným dodavatelem a subdodavatelem).[2] Dle soudu není sice zcela rozhodující, zda deklarované plnění poskytl právě subjekt uvedený jako dodavatel na účetním dokladu, přesto však není možné na určení konkrétního poskytovatele plnění rezignovat. V obdobném duchu už rozhodl i Soudní dvůr Evropské unie, když odepřel nárok na odpočet DPH na vstupu u přijatých reklamních služeb v situaci, kdy nebyl a ani dodatečně nemohl být identifikován skutečný dodavatel služby.[3]
K prokázání, že reklamní služba byla opravdu poskytnuta, kdy a v jakém rozsahu, je proto třeba už v průběhu reklamní akce pořizovat a archivovat důkazní materiály, např.
- dostatečně konkrétní smluvní dokumentaci, návrhy reklamních spotů, plakátů apod.;
- vnitřní evidenci namátkových kontrol poskytované reklamní služby provedených zaměstnanci příjemce služby – v různých časových intervalech a na různých místech;
- fotodokumentaci, ze které bude jasně patrné konkrétní místo i čas pořízení fotografií;
- záznamy o kontrole a vyhodnocení přínosu reklamy pro společnost;
- v případě služeb týkajících se webových stránek např. údaje z historie stránek o datu jejich vytvoření, datu provádění úprav či zdrojový kód autora stránek;
- pokud je reklama poskytována výhradně online, je nutné ji zachycovat snímkem obrazovky, a to opakovaně v průběhu celé doby poskytování reklamní služby, přičemž je třeba, aby z daného snímku bylo zřejmé i datum jeho pořízení (týká se především služeb internetových vyhledávačů, např. Google AdWords) – dle soudu[4] totiž prosté záznamy dat o počtu vyhledávání samy o sobě nemohou prokázat skutečné přijetí reklamy, neboť mohou být vyhotoveny dodatečně, i kdyby se služba fakticky neuskutečnila.
Z aktuální judikatury vyplývá, že finanční správa v rámci daňových kontrol reklamní i jiné služby prověřuje velmi detailně a sofistikovaně. Doporučujeme proto dostatečně dokumentovat přijaté reklamní služby po celou dobu jejich poskytování, mít ověřené informace o skutečném poskytovateli služeb i srovnání fakturované ceny s cenou obdobných služeb na trhu. Tyto podklady významně usnadní obhájení daňové uznatelnosti nákladů na reklamní služby v rámci případné daňové kontroly. S přípravou či kontrolou dokumentace k poskytovaným službám Vám rádi pomůžeme.
Změny v daňové informační schránce
Miroslav Pešek
V roce 2021 spustila finanční správa daňový portál MOJE daně, který měl přinést zjednodušení a zrychlení elektronické komunikace s Finanční správou. Společně s tím byla představena modernizovaná daňová informační schránka PLUS (označovaná jako DIS+). Tato vylepšená verze původních daňových informačních schránek (označovaných jako DIS) umožňuje předvyplnění vybraných údajů do formulářů a odesílání podání přímo bez nutnosti dalšího podepisování, nastavení oprávnění přístupu do schránky dalším uživatelům a mnoho dalších funkcí.
Během roku 2021 měli uživatelé původních DIS možnost se paralelně do DIS+ přihlásit a začít tak tuto modernizovanou verzi využívat.
Aktivace a přístup do nové daňové informační schránky se však ukázala pro řadu uživatelů jako problematická, neboť tato funguje především s využitím tzv. Identity občana, což přináší problémy především pro zahraniční právnické osoby, případně pro české právnické osoby, jejichž statutárními orgány jsou cizí státní příslušníci. Těmto není z technickobezpečnostních důvodů umožněno přistupovat do DIS+ prostřednictvím využití přístupu se zaručenou identitou či s ověřenou identitou způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky, jelikož je nelze autentizovat na základě odezvy základních registrů.
Pro tyto osoby aktuálně připadá v úvahu pouze přihlášení na základě přístupových údajů přidělených Finanční správou po jejich aktivaci správcem daně. Při přidělování těchto přístupových údajů je však třeba jednoznačně ověřit totožnost fyzické osoby, které jsou přístupové údaje přidělovány. Což znamená fyzickou přítomnost dané osoby při ověřování identity správcem daně a s tím opět spojené nemalé obtíže pro zahraniční osoby.
Provoz původní daňové informační schránky byl dle zákona ukončen 28. 2. 2022. Finanční správa však v reakci na podněty ze strany veřejnosti a profesních skupin v rámci služby nahlížení na vybrané údaje umožní po přechodnou dobu přistupovat k vybraným informacím z osobních daňových účtů a spisu daňového subjektu vedeného finančním úřadem. Službu nahlížení na vybrané údaje není možné jakkoliv aktivovat či si žádat o přístup. Přístup bude uvedeným uživatelům umožněn na stránce www.mojedane.cz obdobným způsobem, jakým tito uživatelé nahlíželi do DIS, tedy s využitím uznávaného elektronického podpisu, nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Služba bude dostupná v průběhu druhého týdne měsíce března 2022 nejdéle po přechodnou dobu 9 měsíců.
Do původní daňové informační schránky (DIS) mohl nahlížet mimo jiné také zástupce daňového subjektu (např. daňový poradce) na základě udělené speciální plné moci. Spolu se zánikem DIS tato možnost nahlížení také zanikla. Původně udělené oprávnění k nahlížení pro DIS se automaticky na DIS+ nepřenáší.
Pro DIS+ platí, že daňový subjekt, resp. fyzická osoba oprávněná k přístupu do DIS+, může pověřit přístupem do této daňové informační schránky i další fyzickou osobu. Tuto osobu jednoznačně identifikuje buď kódem vygenerovaným této osobě informačním systémem daňových informačních schránek, nebo pomocí čísla jejího občanského průkazu. Zároveň vymezí rozsah, v jakém má této fyzické osobě být přístup do jeho daňové informační schránky umožněn.
Vývoj judikatury SDEU v oblasti smluvních sankcí a pokut
Milena Drábová
V poslední době jsme na úrovni Soudního dvora Evropské unie (SDEU) svědky judikaturního vývoje v oblasti smluvních sankcí, který dává čím dál tím menší prostor pro jejich nezdanění DPH.
Nejnovější judikát týkající se této oblasti byl vydán v lednu 2022 a týkal se pokut za neoprávněné parkování. Jedná se o rozsudek ve věci C‑90/20 Apcoa Parking Danmark A/S, kde SDEU došel k závěru, že dani podléhají i poplatky (pokuty) vybírané soukromoprávní společností pověřenou provozováním soukromých parkovišť v případě, že motoristé nedodržují všeobecné podmínky pro užívání těchto parkovišť.
Upozorňujeme nicméně i na další judikatury z předešlé doby (např. C‑43/19 Vodafone Portugal – Comunicações Pessoais, SA), dle níž podléhají DPH i částky obdržené v případě předčasného ukončení smlouvy o poskytování služeb z důvodů na straně zákazníka, v níž je sjednána jeho vázanost po určitou dobu jako protiplnění za poskytnutí výhodných obchodních podmínek tomuto zákazníkovi.
Zveřejňování účetních závěrek obchodních společnosti
Barbora Kratochvílová
Povinnost zveřejnit účetní závěrku má každá účetní jednotka zapsaná ve veřejném rejstříku. Tato povinnost je splněna uložením účetní závěrky do Sbírky listin rejstříkového soudu.
Povinně auditované účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení příslušným orgánem, do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky. Účetní jednotky nepodléhající auditu zveřejňují účetní závěrku nejpozději ve stejném termínu jako povinně auditované účetní jednotky.
Dle statistických údajů v řádném termínu uloží do Sbírky listin účetní závěrku zhruba každá pátá účetní jednotka. Porušení povinnosti zveřejnění účetní závěrky se však dle zákona o účetnictví považuje za přestupek a může za něj být správcem daně uložena pokuta až do výše 3% celkové hodnoty aktiv účetní jednotky. Splnění povinnosti zveřejnění sledují také rejstříkové soudy. Za nezveřejnění účetní závěrky může být rejstříkovým soudem uložena pokuta až do výše 100 000,- Kč. Rejstříkový soud může rovněž zahájit kroky k výmazu společnosti, pokud nejsou uloženy nejméně dvě po sobě jdoucí účetní závěrky ve Sbírce listin a společnost nepřevezme výzvu k doplnění od rejstříkového soudu.
Zveřejnění se provádí standardně prostřednictvím datové schránky zasláním na rejstříkový soud. S účinností od 1.1.2021 je umožněno účetním jednotkám uložit účetní závěrku do Sbírky listin prostřednictvím daňového přiznání. Tento způsob zveřejnění účetní závěrky je možné použít poprvé při podání daňového přiznání za rok 2021. Účetní jednotka musí v příloze daňového přiznání zaznačit, které konkrétní dokumenty požaduje zveřejnit. Povinnost účetní jednotky zveřejnit účetní závěrku je pak splněna okamžikem, kdy bylo daňové přiznání podáno u příslušného správce daně.
V případě zájmu o více informací či pomoc se zveřejněním účetní závěrky se na nás neváhejte s důvěrou obrátit.
Osvobození příjmů z prodeje nemovitostí
Robert Koleňák
V souvislosti s blížícím se termínem pro podání daňových přiznání si Vás dovolujeme upozornit na oznamovací povinnost vůči správci daně vztahující se k příjmům z prodeje nemovitostí.
Od roku 2021 došlo ke změně podmínek pro osvobození příjmů z prodeje nemovitostí. Kromě prodloužení minimální doby vlastnictví pro osvobození příjmů z prodeje nemovitostí nesloužících k vlastnímu bydlení z 5 na 10 let došlo ke zpřísnění podmínek osvobození pro případy, kdy není splněna minimální doba vlastnictví.
Poplatník má možnost uplatnit osvobození i při nesplnění minimální doby vlastnictví nemovitosti za předpokladu, že použije získané prostředky na obstarání bytové potřeby, a to nejpozději do konce následujícího zdaňovacího období. Tato možnost platila již dříve u nemovitostí sloužících k vlastnímu bydlení (min doba vlastnictví 2 roky). Nově byla rozšířena i na nemovitosti nesloužící k vlastnímu bydlení (min doba vlastnictví 10 let).
Podmínkou pro vznik nároku na osvobození je provedení oznámení o získání příjmů správci daně do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo k získání prostředků. Neoznámení příjmu správci daně ve stanovené lhůtě znamená zánik osvobození, a to i v případě, že poplatník použije získané prostředky na pořízení bytové potřeby.
Za rok 2021 je termín pro podání daňového přiznání 1. dubna 2022, případně 2. května 2022 (je-li přiznání podáváno elektronicky), nebo 1. července 2022 (je-li přiznání podáváno poradcem).
[1] Např. rozsudky NSS č. 10 Afs 74/2020 z 20.12.2021 a č. 1 Afs 21/2020 z 03.02.2022
[2] Např. rozsudky NSS č. 8 Afs 24/2019 z 11.02.2021 a č. 10 Afs 80/2021 z 24.01.2022
[3] Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-154/20, Kemwater ProChemie s.r.o., z 09.12.2021
[4] Rozsudek NSS č. 10 Afs 74/2020 z 20.12.2021